Při záchraně lidí z vody existuje jedno nenahraditelné spojení – spojení mezi člověkem a psem. Do italského výcvikového střediska SICS v Itálii se z České republiky vydalo pět týmů, každý tvořený psovodem a jeho čtyřnohým záchranářem, novofundlandským psem. Tento výcvikový kurz nebyl pouze o technických dovednostech ve vodním prostředí, ale také o vzájemné důvěře, která mezi psem a jeho psovodem musí přesahovat normu běžného soužití.
První den výcviku nás čekal trénink na několika výcvikových stanovištích v Idroscalo v Miláně. Tato vodní plocha nabízí ideální podmínky pro výcvik záchrany z vody – jedná se o umělé jezero na východním okraji italského Milána. Jezero bylo vybudováno koncem 20. let 20. století jako přistávací a vzletová dráha pro hydroplány. V dnešní době jezero slouží především k rekreaci a jako centrum vodních sportů. Jezero je 2600 m dlouhé, jeho šířka se pohybuje mezi 250 a 400 m, hloubka kolísá od 3 do 5 m.
Na břehu se sešly týmy z Francie, Řecka, České republiky a Itálie. Společně jsme vyzkoušeli různé techniky záchrany osob z vody s využitím psa, předali jsme si zkušenosti v používání různých technik úchopů tonoucího, držení a fixace těla při tažení psem. Pomáhali jsme s přípravou člunů a vodního skútru na vodní plochu pro výcvik. Diskutovali jsme nad využitím psů v záchraně osob z vody, kdy má tento způsob indikaci a kdy je naopak efektivnější záchrana bez využití psa. Zdokonalovali jsme se v technikách manipulace se záchranářským SUP, jezdili v týmu za skútrem, učili se správné techniky pádlování na člunu a další zajímavé a potřebné dovednosti spojené se záchranou osob na vodní ploše. Všechny činnosti jsme prováděli za přítomnosti našich i ostatních psů a dbali jsme na citlivou synchronizaci mezi psovodem a psem. To je velmi důležité pro práci v běžných podmínkách. Psi musí být zvyklí na přítomnost lidí, ostatních psů, lodí apod.
Druhý den výcviku jsme se přesunuli na jezero Lago di Garda, kde se tréninkové podmínky změnily. Týmy všech zúčastněných států nastoupily na loď, kterou jsme odpluli na vzdálené výcvikové místo. Vyzkoušeli jsme skok z lodi, což je nezbytná dovednost při záchranných činnostech. Společné plavání s našimi psy bylo jedním ze silných momentů výcviku. S novofundlandskými psy jsme v těchto vodách doslova symbioticky splynuli. Pouto mezi psem a psovodem bylo základním stavebním kamenem úspěšného tréninku. Plavání stylem delfín, kdy psovod drží psa za vestu, aby řídil směr, a přitom se podílí na pohybu pomocí ploutví, je technika, která vyžaduje dokonalou synchronizaci.
Další část výcviku probíhala na pláži, kde jsme trénovali přitažení člunu, skútru a plovoucí desky DAG. Psi si vyzkoušeli různé typy lan a popruhů, které jsou nezbytné pro efektivní tažení. Každý z těchto úkonů byl testem nejen fyzické síly psů, ale i jejich schopnosti zůstat klidní a soustředění v náročném prostředí. Po dokončení výcviku jsme společně doplavali zpět k lodi, na kterou jsme se nalodili pomocí plovoucí desky DAG.
Tento výcvik byl výzvou nejen pro nás, psovody, ale především pro naše psy, kteří musí zvládnout stresující prostředí a rychle se adaptovat na nové techniky. Novofundlandský pes je známý svou silnou vůlí a stabilní povahou, což jsou vlastnosti, které z něj činí ideálního pomocníka v krizových situacích. Každý pes musí být nejen fyzicky silný, ale i mentálně odolný, aby dokázal zvládnout rychlé změny prostředí a situace, které mohou nastat při záchraně. Je to velký rozdíl oproti výcviku sportovní záchranařiny. Novofundlandský pes je obrovský a silný, ale zároveň jemný a empatický. Mnozí psovodi se shodli na tom, že tento výcvik jim pomohl ještě více pochopit povahu jejich psů, a jak důležité je věnovat jim čas na odpočinek, odměny a pozitivní motivaci.
Výcvik v Itálii byl nejen fyzickým testem pro psy, ale především mentálním. Byla to příležitost pro nás všechny, abychom si ověřili, jak silný vztah mezi psovodem a psem může být. Výcvik byl náročný na čas, často jsme nevěděli, co přijde a některé situace nás držely v napětí, ale pro nás všechny to byla i příležitost k budování vzájemné důvěry a podpory. Záchrana se psem není pouze o technických dovednostech, ale o vzájemném porozumění, které se vytváří v průběhu každodenního žití a dlouhodobé spolupráce nejen psovoda a psa, ale všech týmů dohromady. Vytvoření silného partnerství a pochopení potřeb našich novofundlandských záchranářů je nezbytné pro to, abychom byli schopni pracovat efektivně a s respektem v náročných podmínkách a pod tlakem.
V těchto chvílích si ještě více uvědomujeme, že nejen my učíme psy, ale že se učíme i my od nich – jak být trpěliví, jak důvěřovat, jak přistupovat k výzvám s klidem a odhodláním. To je to pravé kouzlo spolupráce mezi člověkem a psem.
